. . . . .
Dawsons creek CZ

  :: Home
  :: Info
  :: Herci
  :: Postavy
  :: Epizody
  :: Scénáře
  :: Galerie
  :: Media
  :: Různé

 

 

:: Phone Booth - Telefonní budka ::

Muž uvězněný v telefonní budce nemůže položit sluchátko, jinak ho zabije odstřelovač, který ho má na mušce. Zápletka thrilleru Telefonní budka zní tak hitchcockovsky, že není divu, že o její zfilmování stál už před třiceti lety sir Alfred.
Historie Telefonní budky je přinejmenším stejně dlouhá a zamotaná jako osudy Scorseseho Gangů New Yorku. Všechno začalo jednoho letního rána roku 1971, kdy nadějný mladý scénárista Larry Cohen dostal pozvánku na oběd k Alfredu Hitchcockovi. Obědy v Hitchokově letním sídle na pozemku studia Universal se tehdy obvykle protáhly na několikahodinový dýchánek, během něhož stárnoucí sir Alfred převyprávěl svým spolustolovníkům děj většiny filmů, které nestihl natočit. Ostatní se dostali ke slovu jen tehdy, když se mistr hrůzy na chvíli odmlčel mezi dvěma příběhy.
"Co na točit film, který by se celý odehrával v telefonní budce?" pronesl Cohen do jedné takové pauzy. Obrátil se na toho pravého, vždyť Hitchcock v Oknu do dvora zavřel Jamese Stewarta do jediné místnosti a v jeho starším filmu Lifeboat kamera prakticky neopustí záchranný člun plný trosečníků. Hitchcocka nápad zaujal a navrhl Cohenovi, aby podle něj napsal scénář. O pár měsíců později na sebe oba narazili na premiéře Hitchcokova thrilleru Zběsilost. "Tak jak to vypadá s tím naším filmem v telefonní budce?" zeptal se Hitchcock. "Dělám na tom, Hitchi, pořád na tom dělám," zněla Cohenova odpověď. Ve skutečnosti byl Cohen ve slepé uličce: nenapadl ho jediný důvod, proč by hlavní hrdina měl strávit celý film v telefonní budce. Do Hitchcockovy smrti v roce 1980 na nic nepřišel a lépe se mu nevedlo ani po celá osmdesátá léta, kdy se z nadějného scénáristy stal odepsaným režisérem béčkových thrillerů. Spásný nápad ho osvítil až v roce 1998: "Najednou mi začalo všechno do sebe zapadat a scénář jsem napsal za pár dnů," popisuje inspiraci Cohen. "Zvedne sluchátko a hlas na druhém konci mu oznámí, že ho sleduje odstřelovací puškou a jestli položí telefon, zastřelí ho. Stojí na ulici uprostřed New Yorku, okolo něj jsou tisíce lidí, ale nikdo mu nemůže pomoct." Nedávno ale vyšlo najevo, že zcela totožný námět má i absolventský film, který o dva roky dříve natočil student Newyorské univerzity Paul Hough. Dnes už se asi nikdo nedozví, jestli je to náhoda nebo zda Cohen jeho čtvrthodinový kraťas End of the line viděl, nic to ale nemění na faktu, že Cohenův scénář vzbudil v Hollywoodu menší senzaci.
O hlavní roli měli zájem Robin Williams, Al Pacino i Dustin Hoffman, jenže studio Fox chtělo někoho mladšího. Williams se tedy marně nabízel, že alespoň namluví snipera, stejně jako Anthony Hopkins, který chtěl v roli uplatnit svůj "hannibal - lecteovský" hlas. Než se spolu pustili do Minority Report, zajímali se o telefonní budku i Cruise se Spielbergem, ale nakonec u Foxů do hlavní role získali Nicolase Cage a režii nabídli Joelu Schumacherovi. "Já se ale tehdy chystal zfilmovat vlastní scénář Bezva polda a právě v den schůzky ohledně Telefonní budky se mi ozval Robert De Niro, že by v něm chtěl hrát," vzpomíná Schumacher. "Tak jsem jim zavolal, že to neberu." Krátce poté vycouval i Cage a do hry vstoupil mel Gibson, který měl zájem o hlavní roli i o režii. Dokonce strávil s Cohenem týden přepisováním scénáře, ale i jeho angažmá na poslední chvíli padlo. V tu chvíli se na palubě objevil Will Smith, který s sebou přivedl režiséra Michaela Baye. Když však Bayova první slova na schůzce se studiem zněla: "Tak jo, jak sakra dostaneme ten film z tý zatracený budky?" bylo všem jasné, že tudy cesta nevede.

Jak natočit film za 12 dní
Od napsání scénáře uplynuly dva roky a projekt byl stále na mrtvém bodě. Pak se ale o roli začal zajímat Jim Carrey a Foxové se opět obrátili na Joela Schumachera, který mezitím kromě Bezva poldy natočil i válečné drama Tábor tygrů. " S Jimim jsme přátelé od natáčení Batmana na vždy, takže jsme se těšili, že spolu budem znovu pracovat," vypráví režisér. "Pak mi ale jednou v noci zavolal, že té roli nemůže přijít na kloub a necítí se v ní dobře." Schumacher měl naštěstí po ruce náhradu: čtyřiadvacetiletého Colina Farrella, kterého obsadil i do Tábora tygrů. Studio ale nechtělo vsadit na neznámou tvář a prosazovalo hvězdu typu Brada Pitta. Farrell dostal zelenou teprve po nadšených ohlasech, které se na jeho adresu snesly po uvedení Tábora tygrů.
Obsazením nehvězdného Farrella se ovšem Schumacher dobrovolně připravil o velkou část rozpočtu. Studio mu na telefonní budku přikleplo pouze dvanáct milionů dolarů a režisér se rozhodl celý film natočit za stejný počet dní. Šibeniční termín i Schumacherova představa natáčení "polodokumentárním guerillovým stylem s využitím improvizace" mu vysloužil pochybovačné hlasy ze všech stran. "všichni mi říkali, že jsem zešílel a asi měli pravdu," přiznává dnes režisér. "když jsem první den jel na plac, měl jsem stejný pocit, jako student, který se neučil na zkoušku a tuší, že propadne. Tehdy mi došlo, že to je ta nejšílenější věc, jakou jsem udělal od šedesátých let, kdy jsem si přestal píchat drogy."
Děj filmu se odehrává v New Yorku, ale jelikož natáčení bylo naplánované na polovinu prosincem kdy tu teplota klesá k nule, přesunuli se filmaři do teplejšího Los Angeles, kde zabrali celý blok domů a nakašírovali ho, aby připomínal newyorský Manhattan. "Točili jsme od šesti rána do čtyř odpoledne, kdy zapadlo slunce. Každý den jsme museli stihnout deset stránek dialogů. Spěchali jsme tak, že jsme nedělali ani pauzy na oběd," říká Schumacher. Ceky film se točil chronologicky, záběr po záběru, scénu neustále snímaly čtyři kamery současně a všechny se navíc bez ustání pohybovaly. "Nikdo z nás nevěděl, kdy je zrovna v záběru, takže jsme museli být pořád ve střehu," vzpomíná Forest Whitaker, který ve filmu hraje policejního vyjednavače. "Celý film se odehrává prakticky v reálném čase, takže natáčení připomínalo divadelní hru. Joel prostě nechal běžet kamery a my jsme se museli spolehnout na svoje herecké instinkty."
A jak natáčení viděl ten, kdo vlastně po celých devadesát minut filmu nesleze z plátna? "Řeknu to asi takhle: ve filmu říkám "fuck" snad stopadesátkrát, a jen dvakrát to bylo ve scénáři," zní typický komentář Colina Farrella. "Bylo to nejtěžší natáčení, jaké jsem kdy zažil, ale nestěžuju si. Taky bych mohl v dolech rubat uhlí za padesát centů na hodinu.

Život napodobuje umění
Telefonní budka se měla do kin dostat už v září 2001, ale její premiéru odsunuly teroristické útoky. Pak se studio rozhodlo počkat, než se do kin dostane Minority Report, aby si američtí diváci na Farrella zvykli. Jenže loni v listopadu začal v okolí Washingtonu řádit šílený odstřelovač a premiéra se znovu posouvala až na letošní duben, kdy od napsání scénáře uplynulo pět let. Ironií osudu tak mezitím telefonní budky prakticky zmizely z ulic amerických měst, vytlačené všudypřítomnými mobily. "Když vidím lidi, jak do mobilu žvaní o své práci a soukromí, mám chuť jim zakroutit krtkem," říká Schumacher. "Ještě před pár lety by nikoho nenapadlo volat na ulici. Vešli jste do budky a zavřeli za sebou dveře, aby vás nikdo neslyšel. Dnes má každý plnou hubu toho, jak ze světa mizí soukromí a přitom na ulici probírá svůj osobní život do mobilu." Larry Cohen v jehož hlavě se příběh Telefonní budky zrodil, ovšem patří mezi ty, jimž překotný vývoj telekomunikací vrásky nedělá. Během pětileté anabáze s natáčením filmu stihl podle stejné šablony vystřihnout další dva scénáře a oba výhodně prodat. Příběh filmu Message Deleted se točí okolo telefonního záznamníku a Cellular vypráví o muži, který se snaží zachránit unesenou ženu dřív, než mu dojde baterka v mobilu, kam se mu náhodou dovolala. "Řekl jsem si, že když napíšu několik podobných filmů, pak je jedno, jaký režisér je natočí a kdo v nich bude hrát, ale moje jméno neupadne v zapomnění," říká otevřeně Larry Cohen. Co by mu na to asi řekl Alfred Hitchcock, kdyby byl ještě naživu?

Děj Telefonní budky
Stu Shepard je herecký agent, který se ve vodách showbyznysu pohybuje se žraločí sebejistou. Obchody řeší na ulici pomocí dvou mobilních telefonů a jednoho asistenta. Když se chce ale domluvit rande s vyhlédnutou obětí z řad začínajících hereček, odloží svůj mobil, který může manželka díky výpisům kontrolovat, a zajde do telefonní budky. Zavolá a je odmítnut. Chce odejít, ale telefon nečekaně zazvoní. Co když volá herečka? Co když si to rozmyslela? Stu zvedne sluchátko a okamžitě si uvědomí, že na tenhle telefonát nikdy nezapomene. Hlas, který se z druhého konce ozve, mu pohrozí, že jakmile zavěsí, proletí mu hlavou kulka. Že to myslí vážně, dokáže volající během několika vteřin - to když se k budce přiblíží otravné prostitutky se svým pasákem. Na konto nejdelšího a nejděsivějšího telefonátu Stuarova života je připsána první oběť.

Premiéra 26. června 2003

back


© 2000 - 2002 Jerrzy

_