. . . . .
Dawsons creek CZ

  :: Home
  :: Info
  :: Herci
  :: Postavy
  :: Epizody
  :: Scénáře
  :: Galerie
  :: Media
  :: Různé

 

 

:: Povídka - Takový jsme byli ::

Ani nevím, kde začít, v mém životě byla spousta kluků, ale nejdůležitější pro mě bylo Dawson a samozřejmě Pacey. S Dawsonem jsme ze všeho nejdřív byli kamarádi, bylo to úžasný, naše nekonečné škádlení, naše filmový večery a tak... První komplikace ale přišla, když jsem se do Dawsona začala víc a víc zamilovávat, ale nedokázala jsem mu to říct, v tom se jednoho slunečného odpoledne, zrovna když jsme točili film, objevila krásná a pohledná blondýna. Já bych si jí snad ani nevšimla nebejt toho, jak na ní Pacey s Dawsonem zírali. Představila se nám jako Jen. Já jsem jí začala pomaličku nenávidět, jelikož se Dawson začal točit jen a jen kolem ní a na mě na svojí kamarádku úplně zapomínal. Taky si vzpomínám na pár trapných žárlivých scén, ale s odstupem času se tomu směji. Jen začala s Dawsonem chodit, ale pak přišel zlom v mém životě.
Když jsem měla odjet studovat, pryč, daleko od Capeside, Dawson si začal vše uvědomovat a když to nějak shrnu, dali jsme to dohromady. Bylo to krásný a silný, něco tak neuvěřitelného jsem snad nezažila. Byla jsem do Dawsona neuvěřitelně zamilovaná. Jeden nečekaný polibek za úplňku mě ale dokázal naprosto rozhodit a tak jsem se rozhodla najít sama sebe, ale místo hledání sebe jsem našla Jacka. Hrozně mě na něm přitahovalo to, jak cítí umění, čemuž Dawson absolutně nerozuměl. Jak ale pravil jeden moudrý člověk, žádná pohádka netrvá věčně, i moje pohádka skončila. Jack totiž sebe našel, našel v sobě skrytou lásku k mužům. Mě ovšem zase něco silného přitahovalo k Dawsonovi, ale neviděli jsme se celé léto, nevím jestli se vyhýbal on mě nebo já jemu, ale bylo to tak. Nezbývalo mi nic jiného než překonat svou čest a vydat se za ním, řekla jsem mu, co k němu cítím a že mi moc chybí. Jeho reakce mě však vyděsila, řekl mi, že už to takhle dál nejde, že nechce, abych mu pořád ubližovala. Se slzami v očích jsem utíkala pryč, pryč od lidí, od světa a hlavně od Dawsona. Moje srdíčko bylo rozlomeno na tisíc kousků, nedoufala jsem už že by ho někdo někdy mohl slepit, ale stalo se.....
Celá uplakaná jsem seděla na molu, jen tak zírala do vody a hlavou mi běželo neuvěřitelně myšlenek. Potřebovala jsem někoho, kdo by mě objal, pohladil a snad i trochu politoval. Toho člověka jsem měla, byl jím Pacey. Přijel ke mně na své loďce, zpočátku jsem na něho neměla náladu, Pacey mě ale objal a jen tak jsme seděli a koukali do vody. Moc mi pomohl, byl mi skvělým kamarádem. Začali jsme spolu trávit víc a víc času, stavěli jsme spolu i náš Potterovic hotel. Naše věčný škádlení a pošťuchování přerostlo v lásku. Naše počátky byly ale nesmírně těžké, protože existoval ještě druhý člověk, který pro mě hodně znamenal, Dawson. Nechtěla jsem ho ranit, ale rozhodli jsme se s Paceym, že mu to řekneme. Dawson to ale věděl a reagoval dost podrážděně, mě v tu chvíli nenapadlo nic jiného než říct Paceymu sbohem. Bylo to pro mě hrozný, protože jsem si s ním rozuměla, jako s nikým jiným. Pár dní jsme se mi tři nerozluční kamarádi sobě vyhýbali, ale postupem času jsem si už k oboum našla cestu. S Dawsonem, Mitchem a Gale jsme chystali svatbu, protože jsem byla požádána, abych jim šla za svědka. Když jsem jela jednou domů zastavil mě Doug, jestli vím, že chce Pacey odjet na celé léto na moře na své "True love." Byla jsem s toho úplně v šoku, nemohla jsem myslet na nic jiného. Blížil se den svatby a tak jsme neustále vše zkoušeli.
Jackovi nedovolil jít na náš školní večírek, protože si chtěl vzít sebou svého přítele. My jsme se ho rozhodli podpořit a nešli jsme tam také. Dawson udělal dobré gesto a uspořádal náš večírek u Lerryů v restauraci. Zrovna jsem tancovala s Dawsonem, když se ve dveřích objevil Pacey s Andie. Cítila jsem na sobě jeho pohled, na chvíli mě úplně vykolejil, jen tak jsme se na sebe dívali bez jakéhokoliv slova, gesta či pohybu. Měla jsem chuť vzít ho za ruku a utíkat sním co nejdál pryč. Byl tu ale Dawson, ke kterému jsem byla poutána stejnou neviditelnou silou. Během večera jsem si zatancovala i s Paceym, ale viděl nás Dawson, který se naštval a vyběhl z restaurace, běžela jsem za ním, ale on na mě nedal.
Po pár dnech nastala svatba, všichni byli v hrozném fofru, ale já nepřestávala myslet na Paceyho, na to, že odjede a že teď má rozlučkový piknik. I tak jsem nezanedbávala své povinnosti, které jsem slíbila. Všechno bylo krásně upravené, ale po chvíli jsem začala postrádat Dawsona. Našla jsem ho až u vody. Řekl mi tam, že mě miluje a vždy bude, ale nechce se dívat na mojí utrápenou tvář. Řekl ať jdu za svým srdcem, za Paceym... Nechtěla jsem jít, snažila jsem se mu něco říct, ale on chtěl, abych odešla. To už jsem nečekala na nic a utíkala do přístavu, když jsem uviděla "True love" na svém místě trochu jsem se uklidnila. Už z dálky jsem křičela Pacey, Pacey. Celá zadýchaná jsem ho žádala o odpuštění, že ho miluji celým svým srdce a chtěla bych s ním odjet na prázdniny na moře. Pacey mě objal, dal mi velikánskou pusu a společně jsem vypluli na velkou plavbu. Bylo to prostě úžasný, jen mi dva a moře, žádný starosti, prostě nic. Postupem času jsme začínala být opět nabírat směr Capeside a já byla tím víc nervózní s prvního setkání s Dawsonem, které nakonec proběhlo poměrně v klidu, obnovili jsme spolu své přátelství. Hodně mě mrzelo, že to samé neudělal Pacey a Dawson, vždyť byly časy kdy bez sebe nedali ani ránu, byli jak bráchové. Ještě víc mě štvalo, že příčinou toho všeho jsem já.
Do Dawsonova života vstoupila nová žena, setra Paceyho, Gretchen, která mu pomohla zapomenout a já a Pacey jsme začali řešit důležitý bod našeho vztahu a to sex. Naše mazlení a muchlování si žádalo i něco víc, ale mě přišlo, že ještě pořád nejsem připravená na to být ženou. Pacey byl ke mně ohleduplný a dokázal počkat. Ano tušíš správně, mé poprvé bylo s Paceym. Na výletě naší třídy, na horách. Na tu chvíli si pamatuji dodnes, stála jsem u zrcadla a česala se, Pacey ke mně přišel, zeptal se jestli to může udělat sám, vzal kartáč a začal mě pomalinku česat a hladit po vlasech. Já jsem začala cítit to krásné šimrání v bříšku, otočila jsem se k němu a zeptala jestli má ještě ten kondom, jen tiše přikývl šáhla jsem do jeho peněženky, se slovy, že bychom ho mohli použít. Pacey se nejprve zdráhal, moje polibky mu však zcela podlomily kolena. Pomalinku jsme se začali svlíkat, Paceyho polibky jsem cítila na celém těle, když byl Pacey nade mnou a hladil mě po obličeji, cítila jsem se v bezpečí a můj strach zmizel ta tam.
Když jsem se vrátili domů, strávila jsem jedno příjemné odpoledne s Dawsonem, zeptal se mě jestli jsem spala s Paceym, ale já mu nedokázala říct pravdu. Cítila jsem se špatně nejen vůči Dawsonovi, ale hlavně kvůli Paceymu. Blížila se maturita, přihlášky a na vysokou. Já měla jasno, kam chci, ale nedostala jsem stipendium. A tak jsem se rozhodla jít do Bostonu, kam šli všichni až na Dawsona a Paceyho. Paceyho na vysokou nevzali a na maturitním večírku mi to všechno s plných plic řekl, že se vedle mě cítí, jako úplná nula. Já jsem tam jen tak stála, nechala jsem aby všechnu špínu házel na mě. Až pak jsem se dokázala posbírat a utekla jsem pryč. Musela jsem ven na trochu čerstvého vzduchu, útočiště jsem našla u opuštěného stolku, kam jsem okamžitě shodila svoje tělo. Pacey za mnou po chvíli přišel, začal se mi omlouvat nebo něco takovýho, já už jsem ho ani nevnímala, pořád jsem si přehrávala to co mi řekl. Po chvilce jsem se zase vrátila k Paceymu, který mi říkal, že ho to mrzí a že mi nechce pořád ubližovat. Vzmohla jsem se jen na jedinou větu. "Prosím tě jdi pryč!"
Po pár dnech za mnou přišel pan Kubelík, pozval nás s Paceym na večírek, že by pan děkan chtěl s Paceym mluvit. Byla jsem šťastná, zapomněla jsem na všechno špatný, myslela jsem, že děkan mohl dát Paceymu nabídku na vysokou školu.
Po večírku na kterém děkan nabídl Paceymu jen brigádu jsem u Paceyho zůstala přes noc, ráno jsem ho potom našla v přístavu. "Věděla jsem, že tě tu najdu." "Myslel jsem, že než se vzbudíš budu zpátky." "Jak dlouho jsi tady?" "Pár hodin, já a východ slunce, od tý doby co jsme byli na moři jsem ho neviděl, je to tak dávno." "Pacey je mi líto, že jsem tě vzala na ten večírek." "To není tvoje chyba, nic není tvoje chyba." "Ale říkal jsi...." " Já vím a pokaždý když si na to vzpomenu, dělá se mi špatně. Dávat ti za vinu svojí nejistotu aby ses pak cítila špatně za to, co jsi dokázala, když s toho máš mít radost. Já na tebe jsem pyšněj Joey." "Já vím, že jseš Pacey." " Nedokázal jsem ti to, místo toho jsem byl typickej chlap, co neunese, že jeho holka má lepší práci než on. Joey lituju toho." "Pacey ty takovej nejsi." "Ale cítím se tak i když nechci, aby ě to tak deptalo, deptá. Včera na tom večírku jsem žárlil, ne na tebe, ale na lidi, co budou ve tvé přítomnosti." "Byla jsem si tak jistá, že Kubelíkova nabídka nám dá odpověď na náš problém, něco jako znamení." " Bylo to znamení, ale ne takový, jaký jsme si představovali, ale skončilo to líp a to jsem rád." "Já taky." Pak jsem ho chytla za ruku a společně jsem se koukali na moře.
Pacey nezůstal na předávání diplomů. Já jako nejlepší studentka jsem přednesla svůj proslov: "Pane řediteli, rodiče, studenti, stojím tu před vámi a uvědomují si, co nás spojuje, vím, že všichni, až na tu neuvěřitelnou trému, cítíte totéž co já, hrdost a pocit úspěchu, že něco končí a začíná. Myslím, že tyhle pocity popisovat nemusím, ale chtěla bych vám říct něco ryze osobního, v mém životě byli lidé, kteří už odešli, často se mi vrací ve vzpomínkách, ale ať mě od nich dělí smrt nebo vzdálenost, stále jsou v mém srdci. Vím, že jsou se mnou a pravda je taková, že totéž se stane s námi, staneme se vzpomínkami, někteří milými a někteří ne ale celkově vzato nám pomohou najít sebe sama. Ať jsme teď pohromadě nebo vzpomínkami, nezapomeňme jeden na druhého. Doufám, že ať vás osud zavede kamkoliv Capeside bude vždy s vámi. Blahopřeji."
Ani jsem se nenadala a byl začátek školního roku, noví lidé, kolej a to všechno. Moje spolubydlící Audrey byla pěkně vlezlá a na můj vkus dost zpovídaná, ale skvělá holka ne kterou nikdy nedám dopustit. Seznámila jsem jí s Jackem, Jen a postupně se všema, teď už je nedílnou součástí naší party. Jednou jsem z Jen a Audrey vyrazili na oběd do restaurace. Tam na mě čekalo menší překvápko, v prosklených dveří v kuchyni jsem uviděla Paceyho. Jen si všimla mého překvapení a přišla ze mnou, řekla mi, že Pacey už je tady déle, že bydlí na lodi v přístavu. Jen se mě zeptala proč za ním nezajdu, ale já jsem byla přesvědčená, že mě asi vidět nechce. Nicméně jsem se za ním večer zašla. Cítila jsem, že je to mezi námi jako dřív, nezměnilo se ani naše vzájemné pošťuchování.
Když už všechno vypadalo dobře, přišla další rána, Mitch měl autonehodu a zemřel, snažila jsem se být Dawsonovi oporou, pomáhat mu, ale on mě odmítal. Zpočátku si dával za vinu smrt svého otce, ale Pacey mu to nedovolil. Všechny nás to ňák semklo dohromady. Mrzelo mě, ale že Dawson nehledal oporu u mě. Historie se opět opakovala, Dawson začal chodit s Jen, což mě ranilo, protože mezi mnou a Dawsonem už to vypadalo tak nadějně. Ale ve skrytu duše jsem byla ráda, že na to všechno není sám.
Můj život plynul spontálně dál, měla jsem své kamarády Jen, Jacka, Paceyho a Audrey, mimochodem ti dva spolu začali chodit, byl to párek k popukání, měla jsem z nich radost. A samozřejmě Dawsona kterého jsem nevídala často, protože točil filmy z jedním režisérem.
V den mých narozenin, v první ročníku na Bostonu se stalo něco nečekaného.....
Všichni jsme čekali na Dawsona v "Pekelný kuchyni," ale Dawson nedorazil a tak jsme se rozhodli jít domů, ale já jsem ještě chvíli zůstala a dočkala jsem se. Dawson přijel, zašli jsme na skleničku, později mě doprovodil na kolej, kde mi popřál k narozeninám, objali jsme se, držel mě tak silně, jako by se bál že uteču, když mě trošičku pustil, byli naše hlavy jen maličko od sebe, naše ústa se začala přibližovat víc a víc. S Dawsonem jsem prožila krásnou a nezapomenutelnou noc, ale bohužel moje pohádky nikdy netrvali věčně.... Zjistila jsem, že měl Dawson holku a to ráno, co jsme se spolu milovali se s ní byl rozejít. Hrozně mě to ranilo, naší hádku si vyslechl i zbytek našich kamarádů, kteří mi připravili narozeninovou oslavu. Pro mě to byly nejhorší narozeniny, co jsem kdy zažila. Dlouho jsem se s toho vzpamatovávala, ale měla jsem Audrey, která mě nenechala v tom plácat.
Vzpomínám si ještě na jednu komickou noc, kterou jsem strávila s Paceym v obchoďáku, kde nás zamkli, byla to docela sranda, donutila jsem ho si ostříhat jeho vousy. Zase ta neviditelná síla nás dala zase dohromady a vidíš Dceruško vydrželo nám to s tatínkem dodnes.

back


© 2000 - 2002 Jerrzy

_